Vážení spoluobčané, dovolte, abychom k uctění památky obětí náletu z 25. 3. 1945 připomněli událost citací z knihy Satalice – historie městské části slovem a obrazem, kterou v roce 2014 pro všechny spolurodáky, spoluobčany a spolupříznivce Satalic sesbíral, sepsal a uspořádal náš kronikář Libor Vrabec.
Nálet, který se odehrál toho dne, poničil více než 90 % domů v obci, hořela továrna Barvy a laky firmy Vaníček, hořela továrna Arbor, bylo silně poškozeno nádraží a jeho okolí. Ztráty na obyvatelstvu byly tragické. Bylo 62 mrtvých, 60 těžce zraněných a asi 40 lehce. Připočteme-li k tomu i 8 spoluobčanů, kteří se nevrátili z koncentračních táborů, byla bilance obětí 2. světové války z řad satalických občanů značně vysoká.
Tragickým dnem se pro Satalice stal 25. březen 1945, tehdy to byla právě Květná neděle, kdy kolem 12 h začal nálet amerických bombardérů v sedmi vlnách na kbelské, čakovické a letňanské letiště a průmyslovou část Vysočan. Byly shazovány tříštivé a zápalné bomby svázané po šesti. Bomby byly shazovány na háj, kde byla ukryta německá letadla, dále na letadla ukrytá u železničního valu v tzv. Borovičkách a tímto rozsahem vlastně došlo ke kobercovému bombardování. Po zkušenostech při náletu na střed Prahy v únoru 1945 značná část obyvatel Satalic nedůvěřovala ukrytí v domě a uchýlila se schovat do polí v okolí Satalic, což se ukázalo jako trigický omyl. Zde našla smrt většina obětí náletu. Největší tragédie se odehrála v domě rodiny Musilů v ul. U Řempa č. 76, kde se schovalo 13 lidí do krytu ve sklepě. Tragickou shodou zasáhla jedna z pum barel s petrolejem, který den předtím přivezli do obchodu p. Musila. Barel stál nedaleko vchodu do sklepa. Výbuch zatarasil vstup do sklepa a dým z hořícího petroleje udusil všechny schované.
Na památku obětí světových válek pokládáme každoročně květiny a věnce na pomník v ul. K Radonicům. Děkujeme, že nezapomínáte.
