Cestou do Kbel podél dráhy najdete novou pamětní desku na památku obětem tragické nehody vlaku v roce 1943. Co se tehdy stalo?
Kbelští uvádějí:
20. prosince 1943 došlo k nejtragičtější železniční nehodě na území dnešní Prahy. Při čelní srážce dvou osobních vlaků zemřelo celkem 42 lidí a více než 110 jich bylo zraněno.
Tato událost se odehrála na nově otevřeném výhybkovém úseku, jehož provoz trval pouhých šest hodin. Výstavba nové koleje s nádražní budovou, která byla otevřena 20. prosince 1943, si vyžádala oběti – a to nejen finanční a pracovní. Stavbě budovy musela ustoupit i 21. Hájecká kaplička slavné Svaté poutní cesty. Tato barokní trasa z Prahy do Staré Boleslavi, lemovaná čtyřiceti čtyřmi kapličkami, byla zbožným symbolem historické paměti. Místní věřící, zejména ženy, tuto demolici vnímali jako bezbožný čin a mluvili o božím hněvu. Tato symbolika se tragicky naplnila o několik týdnů později.
Provoz na nové výhybně byl spuštěn o půlnoci z 19. na 20. prosince 1943. Žádné zkušební jízdy, žádné písemné instrukce. Jen krátké ústní školení pro výpravčího Antonína Pospíšila a jeho kolegy. Před šestou ranní byla na kolej č. 1 vpuštěna souprava vlaku č. 1111, zatímco v opačném směru přijížděl vlak č. 1160. Oba byly plné totálně nasazených dělníků. Ve tmě, při přísném zatemnění, nemohli strojvůdci navzájem vidět čelní světla – ta byla omezena z nařízení německých úřadů kvůli leteckému ohrožení. Srážka nastala u přejezdu dnešní Hornopočernické ulice. Náraz rozmetal přední vozy, pára a jiskry zalily okolí, křik zraněných a sténání přeživších se rozléhaly obcí. Okamžitě zemřelo 23 lidí, dalších 19 podlehlo zraněním v následujících dnech. Zraněno bylo 110 osob. Mnozí utrpěli devastující zranění, včetně amputací. Šlo převážně o mladé dělníky na cestě do továren.
Tragédie bez pamětní desky
Ačkoli šlo o největší železniční nehodu na území hlavního města, na místě tragédie nebyla dodnes žádná pamětní deska. Tragédie ve Kbelích byla rychle přehlušena dalšími událostmi války. Inspirovala však Bohumila Hrabala, který obdobnou scénu zpracoval ve svém slavném románu Ostře sledované vlaky, byť ji zasadil jinam.
V roce 2022 byla 21. kaplička poutní cesty symbolicky znovu postavena, asi 100 metrů od původního místa. Její návrat je vnímán jako gesto smíření, tichá prosba o odpuštění a konečné uzavření bolestné kapitoly historie.
